Úryvky z knihy

 
Na Alandra
 
Alander prý se na mne vzteká,
co nadávek a lží umí snést na člověka.
Zná mne ten dobrý muž? - Ne. Co však s tím?
Vždyť jeho bratr v boudě, pokud vím,
na neznámé vždy také nejvíc štěká.

Na ctihodného soukromníka

Až jednou náhrobek, jenž přikryje tvou hlavu,
dá vnuku, jenž tě ctí skromnou zprávu,
ať úhrnem: "Žil dobře a žil špatně," stojí tam,
"bez úřadu a almužny a ničí otrok ani pán."

Na Evropu

Když Zeus, láskou poraněn,
chtěl nad Evropou zvítězit,
podstoupil celou řadu změn,
aby v té krásce vzbudil cit.
Jak bůh se jí tu zjeví hned,
pak jako muž, jak zvíře naposled.
Nadarmo jako bůh jí k nohám nebe snese,
polibkům jeho hrdě vytrhne se.
Nadarmo jako muž se s něhou sklání,
za lásku sklízí pohrdání.
Nakonec - moje krásné pokolení, všechna čest!-
Dala se - kým? - bulíkem dá se svést.