Úryvky z knihy

„Hrom do pekla!“ zařval Sikes a zuřivě se židovi vyškubl z ruky. „Pusť mě!“ Když staříka od sebe odmrštil, vyrazil ze světnice a divoce a vztekle vyletěl do schodů. „Bille, Bille!“ křičel Fagin a utíkal honem za ním. „Ještě slovo. Jen slovíčko!“ K tomu slovíčku mezi nimi by nebylo došlo, nebýt toho, že lupič nebyl s to otevřít domovní dveře; marně na ně vynakládal zbytečnou námahu a láteření, když ho udýchaný žid dohonil. „Pusť mě ven,“ hulákal Sikes. „Nic mi už neříkej, nebo se neznám. Pusť mě ven, povídám!“ „Jenom slovíčko si dejte říct,“ naléhal Fagin a nahmátl zámek. „Nebuďte – moc – prudkej, Bille.“ Den se probouzel a bylo už dost světla, aby si oba muži viděli do tváře. Letmo se jejich oči střetly; oběma v nich planul oheň, v němž se nebylo možno mýlit. „Chci říct,“ dodal Fagin, aby dal najevo, že si je vědom, jak teď už je všechno předstírání zbytečné, „ne prudší, než dovoluje naše bezpečí. Buď te šikovnej, Bille, ale ne moc zbrklej.“ Sikes na to neodpověděl; pouze trhnutím otevřel dveře, které Fagin zatím odemkl, a vyřítil se do liduprázdných ulic.