Úryvky z knihy

Je podzim: zas – ti srdce sevře mráz!
Uleť včas! uleť včas! -
Mdle slunce vleče se
výš, k hoře, výš:
je těžký každý krok.
Jak povadl ten svět!
Jen vítr vlákny znaveně
se probírá.
Pryč naděje -
teď pro ni lká.
Je podzim: zas – ti srdce sevře mráz.
Uleť včas! uleť včas!
Ty plode stromu -
chvěl ses, spad?
Co za tajemství svěřila
ti noc,
že nach tvé tváře pokryla
ach, hrůza mrazivá? -
Ty mlčíš, nepovíš?
Ztich všechen hlas? – -
Je podzim: zas – ti srdce sevře mráz.
Uleť včas! uleť včas! -
-Jsem nehezká,-
- tak promluvila astra -
-však lidi laskám
a konejším je -
i teď ať mají květiny,
ať sehnou se a -
ach! utrhnou mne -
pak v oku se jim zaleskne
snad vzpomínka
a krásnější než já jim vytane: -
- to vidím, vidím – a tak umírám.- -
Je podzim: zas – ti srdce sevře mráz
Uleť včas! uleť včas!

(Dionýské dithyramby a jiné básně
Friedrich Nietzsche)