Úryvky z knihy

Safia svraštila obočí a upřeně se dívala na otisk kopyta v kameni. „O tom se v žádném příběhu nemluví,“ zamumlala. Něco se jí ale vynořovalo z paměti. Zkamenělé otisky koně a muže. Proč jí to znělo tak povědomě?
Po celé oblasti se tradoval bezpočet příběhů o lidech i zvířatech proměněných v kámen. Některé z nich dokonce souvisely s Ubárem. Zamyslela se. Dva takové příběhy se nacházejí v Pohádkách tisíce a jedné noci – „Zkamenělé město“ a „Město z mosazi“ – a vyprávějí o zaniklém pouštním městě, které bylo tak zkažené, že je postihla kletba a jeho obyvatelé byli za své hříchy proměněni buď v kámen nebo v mosazné sochy, podle toho, o kterou verzi příběhu se jednalo. To byla jasná narážka na Ubár. Ve druhém příběhu ale hledači pokladů nenarazili na odsouzené město náhodou. Postupovali podle určitých značek a vodítek.
Safia si vzpomínala, že nejzásadnějším znamením v příběhu byla mosazná socha, znázorňující jezdce na koni se vztyčeným oštěpem, na kterém byla nabodnuta lidská hlava. A na té hlavě byl nápis, jejž znala zpaměti, protože pro Karu kdysi dělala rozsáhlý výzkum arabských záhad. Nápis pravil:

Ó poutníče, kterýž ke mně přicházíš, neznáš-li cestu, ona vede k Městu mosaznému, tři ruku jezdcovu, a on, otočiv se, v jednom směru zastaví se. Tímto směrem vyraziti neváhej, neb dovede tě k Městu mosaznému.