Obsah: Všechny cesty vedou domů
V románě Každé jaro pampelišky (1955) podává autorka na příběhu matky a dvou dcer kritiku ženské emancipace tehdejší doby a rozpory obou generací v nových společenských podmínkách. Na tento román navazuje jako samostatné pokračování román
Všechny cesty vedou domů (1958), v němž na krizi mladého manželství varuje před dobovým kultem všestranné ženské emancipace a přehlížení rodinného života.
