Životopis : Blahynka Milan
Literární historik, kritik a editor; zabývá se hlavně meziválečnou avantgardou; jako kritik sleduje zejména poezii, prosazuje tvorbu důsledně materialistickou, spjatou s perspektivami socialismu.
Narodil se 29.8.1933 v Ružomberku, dětství prožil v Námestově a v Banské Bystrici na Slovensku, kde otec sloužil jako státní zaměstnanec, a od r. 1939 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Vystudoval reálné gymnázium v Kyjové (1945
-51
), češtinu a estetiku na filozofické fakultě v Olomouci (1951
– 56)
a postgraduálně estetiku na pražském Institutu společenských věd při UV KSČ (1960 – 63). Titul PhDr. získal r. 1968 na základě knihy Marie Pujmanová. Kandidátem věd o umění se stal prací Vývojová logika avantgardy (1969). Pracoval jako metodik krajské lidové knihovny v Olomouci (1955 – 57),
učil na jedenáctiletce v Litovli (1957 – 60) a od r. 1963 působí v Ústavu pro českou (pak i světovou) literaturu ČSAV v Praze, od r. 1968 v Brně. V letech 1957 – 60 byl zároveň externím redaktorem Krajského nakladatelství v Olomouci, 1966 – 67 externím redaktorem měsíčníku Impuls,
od r. 1971 externě přednáší na pedagogické fakultě v Ostravě. Od r. 1978 je členem ediční rady Československého spisovatele, od r. 1983 spolurediguje knižnici České básně;
je činný i ve Svazu Českých spisovatelů. Recenze a články o literatuře začal publikovat v Naší pravdě (1950).
Výběr z příspěvků v časopisech a novinách i některých sbornících shrnul do svazku
Denní chléb (1978); v kritické činnosti rozbírá a vyzvedá hlavně díla životně a umělecky inspirativní,
zdůrazňuje kontinuitu a objevnost tvorby i
nezbytnost intenzivního literárního života. Z trvalého sporu se spiritualistickými tendencemi vyrostly stati i portrétní kapitoly programové knihy
Pozemská poezie (1977).
Na přesvědčení o klíčovém významu tvůrčích osobností jsou založeny jeho
monografie
Marie Pujmanová (1961),
Vladislav Vančura (1978),
Novinář Zdeněk Nejedlý (1979),
Miroslav Florian (1980),
Člověk Kainar (1983), menší studie
Vladislav Vančura (1981); ani částečně se nekryje se stejnojmennou monografií) i tři knihy o
básníkovi –
Nezval dramatik (1972),
S Vítězslavem Nezvalem (1976) a
Vítězslav Nezval (1981).
Rozsáhlá je Blahynkova činnost ediční: od r. 1964 se jako editor podílí na souborném
Díle V. Nezvala (připravil k vydání 11 svazků), z Nezvalovy esejistiky uspořádal výbor
Moderní poezie (1958), z poezie výbory
Signály času (1974),
Pražská domovní znamení (1974),
Zpívám zpět nám (1980),
Písmena, pohlednice, nápisy (1980) a
Až se ti zasteskne (1983), z Nezvalovy pozůstalosti vydal nedokončený překlad Baudelairových
Květů zla (1964) a řadu drobnějších prací, podílel se na edici Nezvalových projevů o básníku Hosta do domu a Těžké hodiny
Jiří Wolker (1964) a k novým vydáním připravil
Moderní básnické směry (od r. 1964 čtyři vydání) aj. Z odkazu J. Johna připravil první knižní vydání románů
Estét (1970) a
Honda Cibulků (1976), dopisové
Rady mladšímu spisovateli (1977), pod názvem
Stará láska (1972) vydal milostnou korespondenci Johnových rodičů, podle niž John napsal román v dopisech
Božský osud, jehož nové vydání (1972) stejně jako nové vydáni knížky
Narodil se (1973) Blahynka rovněž připravil; jako příležitostný tisk vyšla jeho studie
Jaromír John a Olomouc (1982).
Z poezie I. Skály uspořádal výbory
Čí je jaro (1976) a
Héfaistova dílna (1980), z poezie A. Vrbové svazek
Utajené bitvy (1979). Vydal též
Překlady (1965)
J. Hořejšího, se Š. Vlašínem esejistiku V. Vančury
(Řád nové tvorby, 1972), spolu s Kateřinou Blahynkovou uspořádal výbor z díla Z. Bára
(Návraty, 1980) a vydal milostné dopisy J. Vrchlického M. Volfové
(Má nejdražší přítelkyně, 1983). Z
moderního českého básnictví uspořádal antologie
Tisíc let české poezie III (1974),
Česká poezie dvacátého století (1980),
Básnická kronika roku 1945 (1980),
Rok 1921 v zrcadle české poezie (1981),
Proletářská poezie (1981),
Žít v míru (1983) i českou část antologie
Poezija ČSSR, XX vek (Moskva 1983).
M Blahynka se podílel na řadě kolektivních prací. S H. Hrzalovou a S. Vlašínem napsal
Rukověť dějin literatury IV pro
IV. stupeň středních škol (1972, od 3.,
přepracovaného vydání r. 1975 pod názvem
Literatura 4...), s B. Truhlářem knihu
Česká a slovenská literatura k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou (1975), se S. Šmatlákem brožuru
Česká a slovenská literatura – odvěký zpěv míru (1983). Je autorem hesel ve Slovníku českých spisovatelů (1964), ve Slovníku literární teorie (1977) a Slovníku literárních směrů a skupin (1977). Řadu studií publikoval ve sbornících
Václavkova Olomouc 1962 (1964),
1966 (1967),
1967 (1970),
Problémy literárnej avantgardy (1968),
Taneční hudba a jazz 1968 – 69 (1968),
Literárněvědné studie (1972),
Literatura a vremja (1977),
Československý literární kontext (1980),
Literatura Čechoslovakii i sovetskaja literatura 20 – 30 godov (1980),
Strana a literatura (1981),
Spoluvytvářet pravdu zítřka (1982),
Živý odkaz Julia Fučíka (1983) aj.
Vytvořil:
MadyUpravil:
MadyZdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka
'
Životopis autora
Blahynka Milan'