Kollár Jan - Životopis

Ján Kollár, někdy také Jan Kollár, (29. července 1793 Mošovce – 24. ledna 1852 Vídeň) byl básník, jazykovědec, historik a evangelický kněz slovenského původu, píšící česky, významná osobnost českého národního obrození. Psal i pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky.
Kollárův otec byl rychtářem. V letech 1807–1809 studoval v Kremnici, po návratu domů, jej otec dal do učení na řezníka, to však J. Kollára nebavilo, a tak odešel z domova.
V letech 1810–1812 studoval v Banské Bystrici. Roku 1812 odešel studovat teologii do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815.
Dílo
Poezie

Deploratio praesentis status Hungariae
Básně
Slávy dcera – životní dílo, vzniklo ze sbírky Básně. V prvním vydání obsahovalo předzpěv (je veršován v časomíře) a 150 sonetů (ve druhém vydání přidal dva zpěvy – Léthé a Acherón – slovanské nebe a peklo). Sonety jsou rozděleny do tří zpěvů, nazvaných podle (kdysi slovanských) řek Labe, Dunaj a Sála. Inspirací díla byl Dantova Božská komedie. Básník, provázený Amorem – Milkem (který se stále ptá) a Mínou, putuje po zemích, kde žili Slované (a od druhého vydání i po slovanském nebi a pekle). Čtenáři se často ztotožňovali s jeho názory. Kompozice je neuspořádaná. Dílo je psáno starobylým jazykem a je poměrně složité. Obsahuje narážky na tehdejší dobu.
Písně světské lidu slovenského v Uhřích – dva díly. Sebral je s pomocí P. J. Šafaříka a dalších.
Národnié zpievanky čili písně světské Slováků v Uhrách jak pospolitého lidu, tak i vyšších stavů, sebrané od mnohých, v pořádek uvedené, vysvětleními opatřené a vydané – běžně se používá název Národnié zpievanky. Jedná se o dvousvazkové rozšíření Písní světské lidu slovenského v Uhřích.

Vědecká

O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými – V tomto díle šíří své názory na slovanskou vzájemnost. Slovany považuje za národ, který má 4 základní nářečí:
- ruské
- polské
- srbochorvatské
- československé

Sláva bohyně a původ jména Slavův čili Slavjanův
Paměti

Učebnice

Čítanka
Slabikář

Kazatelská

Nedělní, svátečné i příležitostné kázně a řeči od Jana Kollára

Cestopis

Cestopis, obsahující cestu do Horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko se zvláštním ohledem na slavjanské živly r. 1841 konanou – známé též jako Staroitalia slavjanská. Vyslovuje zde domněnku, že Italové jsou slovanského původu.

Dále napsal celou řadu menších děl, příspěvků do časopisů a novin. Značné množství těchto děl se týkalo jazyka. Kollár se též zabýval rukopisy (Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský a došel k názoru, že jsou pravé.
Poté dělal do r. 1817 vychovatele a od roku 1817 studoval protestantskou teologii v Jeně (Německo). Zde se seznámil se svou pozdější manželkou Frederikou Wilheminou Schmidtovou, dcerou německého pastora. Tato žena měla na Kollára obrovský vliv a on ji, pod přezdívkou Mína, ve svých dílech povyšoval na slovanský ideál krásy.
Od roku 1819 působil jako vikář v Pešti, po povolení slovenského kazatele v Pešti se stal slovenským kazatelem.
Nesouhlasil se snahou osamostatnit slovenštinu, čímž se dostal do konfliktu s mladší generací slovenských spisovatelů v čele s Ľudovítem Štúrem. Tento spor vyvrcholil roku 1848, kdy byl svými odpůrci zajat. Osvobozen byl císařským vojskem a za své služby byl roku 1849 povolán do Vídně, kde se stal profesorem slovanské archeologie na vídeňské universitě.
Jeho rodný dům shořel do základů 16. srpna 1863. Požárem zůstala netknutá jen sýpka, která byla z celého domu jako jediná postavena z kamene. V roce 1974 v ní bylo vytvořeno muzeum.
Vytvořil: ota61
Zdroj: Wikipedie

'Životopis autora Kollár Jan'
Dnes je 20.09.2020
Před 78 lety se narodil(a) Kubelka Susanna
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno