Hurník Ilja - Životopis

* 25. 11. 1922, Poruba (dnes Ostrava-Poruba) 
Hudební skladatel, dramatik a prozaik
 Pochází z učitelské rodiny. Manželka Jana Hurníková (roz. Roubalová, * 1939) je klavíristka, syn Lukáš Hurník (* 1967) redaktor Českého rozhlasu a hudební skladatel. Švagr Petr Eben (1929–2007) byl hudebním skladatelem, hudebníky jsou i synovci bratři Ebenové: Kryštof (* 1954), povoláním matematik, Marek (* 1957), herec a moderátor, a David (* 1965), muzikolog. –
Hurník studoval na reálném gymnáziu v Ostravě, odkud se rodina roku 1938 vystěhovala, a v Praze (maturita 1941). Od dětství se věnoval hře na klavír a komponování, obojí soukromě studoval u Viléma Kurze a Vítězslava Nováka. Roku 1948 absolvoval mistrovskou školu na pražské Konzervatoři, 1948–1952 studoval Hudební fakultu AMU u Ilony Štěpánové-Kurzové. V letech 1958–78 působil jako sólista Státní (Janáčkovy) filharmonie v Brně, od roku 1973 byl profesorem skladby na pražské Konzervatoři (až po odchod do důchodu 1988) a souběžně (1975–1980) externím profesorem Vysoké školy múzických umení v Bratislavě. V roce 1992 Hurníkovi udělen titul DrSc. h. c. na Ostravské univerzitě.
Jako koncertní umělec se soustřeďoval zejména na tvorbu Clauda Debussyho (mj. souborné provedení jeho klavírního díla na gramofonové desky) a Leoše Janáčka, se svou ženou interpretoval skladby pro čtyřruční klavír. Je členem Společnosti českých skladatelů, Evropského kulturního klubu (ELK), 1990–1994 předsedou Umělecké rady ministerstva školství, od roku 1992 starosta Umělecké besedy, dále předseda umělecké rady Lyry Pragensis aj.
 
 
Laskavý vykladač hudby Ilja Hurník
Ruku na srdce: skladatelé vážné hudby u nás nepatří k masově známým osobám. Se jménem Ilji Hurníka se však nemusel potkat pouze stálý návštěvník koncertních síní. Někdo třeba kdysi vybrnkával na piano jeho instruktivní skladbičky. Nebo narazil na některou z jeho literárních prací, třeba na detektivní povídky anebo na knihu Trojhlas, pod níž je Hurník podepsán spolu s Miroslavem Horníčkem a Vladimírem Preclíkem a která je jakýmsi sestřihem jejich vzájemné korespondence. Případně zhlédl některý z televizních pořadů o hudbě či slyšel rozhlasovou hru.


Do všech těchto činností Ilja Hurník zasahuje. Košatost zájmů, k nimž patří i věda, je nejspíš dědictvím po činorodé rodině pana řídícího ve slezské vesničce Poruba, do níž se Hurník roku 1922 narodil.
Zázračné dítě
Tatínek byl nejen pan řídící, jenž pro své vlastní děti i žáky neustále něco kutil a vymýšlel, ale také bývalý legionář - z Ruska ostatně přivezl křestní jméno pro syna. Ten se v pěti letech pustil do psaní básniček. A když pak rodiče koupili klavír, začal se nejen učit hrát, ale složil i první miniopusy.

"Měl jsem představu, že krásné je to, co je hrdinské, tragické nebo aspoň smutné. Moje první skladba, kterou jsem napsal v šesti letech, se tedy jmenovala Mládí uteklo, " popisuje Hurník počátky své tvůrčí činnosti.

Jeho strýc dr. Micka, profesor konzervatoře, předložil později synovcovy kousky pražskému nakladateli Sádlovi a ten je vydal s názvem První melodie.

"Od té doby na mne okolí hledělo jako na skladatele. Bylo o mně rozhodnuto beze mne. Ale nikdy jsem nelitoval, " dodává Hurník.

Dlužno dodat, že První melodie se na hudebních školách hrají dodnes. Jen co chlapec Ilja získal první ceny v místních klavírních i literárních soutěžích, přišel podzim roku 1938 a s ním mnichovská dohoda. Zabrání Sudet se týkalo i Slezska.

Otec Hurník, sokol a legionář, tušil, že mu hrozí nebezpečí. Rodina tedy na poslední chvíli uprchla do Prahy k příbuzným. Ztratili domov, čelili obecné tísni i hmotnému nedostatku, ale všechno zlé bylo nakonec k něčemu dobré: syn se dostal k slavnému pražskému klavírnímu pedagogovi Vilému Kurzovi, kompozici začal studovat u skladatele Vítězslava Nováka.

Vysoké školy byly za války zavřeny, ale brzy po jejím skončení nastoupil i na Akademii múzických umění. Ta mu kromě dalšího vzdělání dala i švagra - skladatele Petra Ebena, s nímž se spřátelil v prvním ročníku a který se později oženil s Hurníkovou sestrou.
Literatura utěšitelka
Mladý skladatel a pianista, vybavený pronikavým intelektem i vtipem, platil v Praze za objev. Ale nastala padesátá léta. "Měl jsem to kádrově dost špatné, " konstatuje Hurník.

Roku 1951 byl pranýřován coby formalista za svou kantátu Maryka, komponovanou na slezské lidové texty. O soustavnějším pronikání do ciziny si mohl nechat jen zdát. Náplastí byl zájem domácích interpretů o jeho skladby a obliba u publika.

Jako pianista si získal respekt hlavně s dílem Debussyho a Janáčka. Dodejme, že kantáta Maryka byla roku 1959 provedena na Pražském jaru - jakoby symbolická předzvěst uvolnění v šedesátých letech.


V té době Hurník poznal i svou životní průvodkyni: na jednom koncertě hrála mladá klavíristka Jana Roubalová Hurníkův menuet, spletla se v tónině, ale pohotově odehrála vše bez chyby o kvartu výš. Později se stala jeho partnerkou při čtyřruční hře, nakonec i manželkou a matkou syna Lukáše.

Do šedesátých let spadají též počátky Hurníkovy popularizační a literární práce. Vychází jeho první knížka povídek Trubači z Jericha, v níž mimo jiné uvádí do děje i detektiva Sherlocka Holmese, jemuž později věnuje i knížku nazvanou Muzikální Sherlock.

"O hudbě se malebně říká, že je to utěšitelka. Dovede však i potrápit. Kdekdo z nás má občas chuť někam se na chvíli před ní schovat. Já jsem se dal do psaní povídek, " vysvětluje Hurník.

Optimismus šedesátých let skončil ráno 21. srpna 1968. Přímo do okna bytu Hurníkových na Hradčanech vlétly střely z ruského kulometu. Zůstal po nich rozstřílený nábytek, opadaná omítka a hromada střepin v postýlce dvouletého syna. Jen shodou šťastných náhod v ní zrovna neležel. A poté normalizace.

Hurník odmítl - jako jediný z padesáti oslovených - stát se členem poradního sboru ministra kultury. A znovu jako by se opakovaly dějiny: zatržené výjezdy, vyškrtávání skladeb z programů.

Hurník přesto našel další smysl života: kantořinu. Začal učit na pražské konzervatoři klavír a kompozici, později přijal pozvání bratislavské Vysoké školy múzických umění. Jeho rukama prošli nejrůznější muzikanti.

"Jeden z mých prvních žáků byl střapatý mládenec v džínách. Věděl jsem, že je to úspěšný džezista či rocker. Na první hodině jsem tudíž utrousil pár příslušných pojmů. Řekl mi: 'Pane profesore, vidím, že máte mezery. Já vám budu půjčovat desky a vy se poučíte. ' Nakonec jsme se výborně shodli, i když přece jen musel komponovat fugy, kvarteta a sonáty. Jmenoval se Michael Kocáb. "
Zpívající lupiči
Jak Hurník-skladatel, tak Hurník-literát a Hurník-klavírista mají něco společného: jemnost, noblesu a ironický nadhled. Takové jsou i dva svazky jeho pamětí Dětství ve Slezsku a Závěrečná zpráva.

Coby skladatel si Hurník prožil v šedesátých letech kontakt s novými, experimentálními hudebními směry, ale nakonec u něj vždy převážilo melodické myšlení. A také záliba v miniatuře, apokryfu, hudebním šlehu, křehké intimitě a jakési diskrétnosti - daleko víc než v rozměrných symfonických útvarech.


Mezi desítkami skladeb, jež Hurník zkomponoval, zaujímá mimořádné místo opera Dáma a lupiči. Ani tohle však není taková opera, jak si mnozí tento žánr představují: výpravný, silně emocionální. Je to spíš chytrá a vybroušená černá humoreska, inspirovaná starým anglickým filmem Williama Rose Pět lupičů a stará dáma.

Světová premiéra se konala roku 1966 v Plzni, v následujících desetiletích uvedla Dámu a lupiče i mnohá další česká divadla, došlo i na provedení v německém Kielu a Halberstadtu.

Roku 1992 zazněla opera v pražském Národním divadle. To už je dávno po sametové revoluci: Hurník přijímá četné funkce, dostává se mu různých poct, a třebaže začátkem devadesátých let ukončuje zájezdem po Spojených státech svou dráhu pianisty, nadále čile píše a komponuje.

Loni například připravil k vydání knížku Pondělníci, sestavenou ze vzpomínek a poznámek členů neoficiálního kruhu přátel, který se už od roku 1939 v různých obměnách schází vždy v pondělí. K jeho nynějším členům patří kromě Hurníka například Ivan Medek, dirigent Martin Turnovský anebo skladatel Oldřich F. Korte.
Přičichnout k růžím
"Popularizace, to je schopnost vidět myš a přehlédnout velrybu. Popularizátor musí říct: Ptáci mají křídla, ryby ploutve a savci nohy. Kdyby řekl, že někteří savci plavou jako ryby, je přesnější jako zoolog, ale selhal by jako popularizátor, " říká Hurník o umění, v němž se stal mistrem.

Jeho základy vstřebal už ve velmi útlém věku: tatínek-kantor mu dal do ruky vařečku, společně poklepávali na různé předměty a zkoumali zvuk. "Možná, že tyto exercicie byly moje první lekce v instrumentaci, " vzpomíná Hurník.
 
Když byl později jako sólista ostravské filharmonie požádán o koncerty pro děti, neváhal. Brzy se objevily v televizi, později vyšly na gramofonovém kompletu Umění poslouchat hudbu a staly se jakýmsi českým ekvivalentem k proslulým Bernsteinovým pořadům.

Následovaly i knížky pro děti s muzikantskými pohádkami a příběhy. Když Hurník v šedesátých letech navštívil spolu s Petrem Ebenem v Budapešti kongres o hudební výchově, seznámili se tam s Orffovou školou, jakýmsi základním stavebním kamenem popularizace, jenž v sobě spojuje recitaci, zpěv a poslech hudby s hrou na dětské nástroje.

Rozhodli se ji přenést k nám. Vznikla tak česká verze, o jejíž kvalitě svědčí skutečnost, že slavný Carl Orff, vždy si hlídající původnost své metody, dal v tomto případě svolení a vzdal se autorských práv.

Má však popularizační úsilí šanci i v dnešní době, kdy jsou děti vystaveny tolika jiným, atraktivním vjemům? Hurník odpovídá: "Jsou vykladači vážné hudby, kteří s nejlepší vůlí hlásají, že bez hudby není života. Nuže, bez hudby se klidně žít dá, tak jako třeba bez růží. Jenže když už ty věci jsou zde, proč k nim nepřičichnout? "
Vytvořil: Tomcek
Upravil: ota61, Tomcek
Zdroj: idnes, 25.7.2003, Spisovatelé po r.1945

'Životopis autora Hurník Ilja'
Dnes je 02.12.2020
Před 134 lety se narodil(a) Durych Jaroslav
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno