Neužil František - Životopis

* 9. 5. 1907, Jezera (dnes Pozořice-Jezera, u Brna) 
† 22. 11. 1995, Brno 
 
Prozaik a básník
 Vyrůstal v rodině textilního dělníka. Obecnou školu vychodil v Pozořicích, čtyřletý učitelský ústav absolvoval v Brně (mat. 1926). Od podzimu 1926 byl učitelem na obecných a měšťanských školách, nejprve v Šumvaldě u Uničova, od 1927 v Novém Jičíně (kde navázal přátelství s Josefem Koudelákem a spolupracoval s bibliofilskou knihtiskárnou Kryl a Scotti). 1929 nastoupil vojenskou službu v Košicích na Slovensku; 1930 absolvoval záložní důstojnickou školu v Praze. Od 1931 opět učil, postupně na školách v Pozořicích, Rybníčku u Uničova (od 1933) a v Olomouci (1936). 1937 se stal redaktorem deníku České slovo v Praze, na podzim 1939 se vrátil do školství a působil (často i jako ředitel) na školách v okolí Prahy (Středokluky a Kojetice), v Ústí nad Labem (od 1945), v Orlovicích u Vyškova (1949) a v Želči u Prostějova (od 1950). 1949–52 vystudoval při zaměstnání češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě v Brně. Od 1960 byl ředitelem okresního archivu ve Vyškově deponovaného na zámku ve Slavkově u Brna. 1967 odešel do důchodu.
 Debutoval 1923 verši v brněnském deníku Rovnost. Kromě Českého slova přispíval dále do periodik A–Zet, Cesta, Kolo, Kultura doby, Lidové noviny, Moravské noviny, Moravské slovo, Národní osvobození, Sever a východ, Středisko, Studentský časopis, U, Venkov; po 1945 Čti, Host do domu, Kytice, Květy, Moravskoslezský týden (Ostrava), Nový život, Čs. rozhlas, Vlastivědné listy Severomoravského kraje (Opava); po 1990 Lidová demokracie, Proglas aj. Spoluredigoval revui Středisko (1931–32). 1931–33 byl jednatelem Moravského kola spisovatelů. Od 1980 spolupracoval jako fejetonista s Čs. rozhlasem. Užíval pseudonymů F. Jezer, Fráňa Jezer, Franta Pozořický a šifer F. N. , f. n. ; ojediněle se podepisoval jako Fráňa Neužil (Studentský časopis).
 Knižně Neužil debutoval koncem 20. let. V raném období své tvorby vydával bibliofilské knížky postpoetistické lyriky (Před nedělí), epigramů (Novojičtí knihtiskaři) i meditativní poezie křesťanské pokory (Zjevení lásky) a víry v trvalou platnost Kristova odkazu (Světlo z Galileje). Působením katolicismu na tvůrčí směřování mladých básníků své generace (Zdeněk Bár, Rajmund Habřina, Josef Koudelák, Jan Zahradníček a Jaroslav Zatloukal) se současně zabýval v literárněkritickém pojednání Pět v kruhu. Básnické prózy Dva obrazy srdce, vydané jako bibliofilie, pak v první polovině 30. let předznamenaly Neužilovu orientaci na námětově různorodou románovou tvorbu, vyznačující se znalostí dobového čtenářského vkusu. V jedné její linii, zpočátku částečně ovlivněné domácím ruralismem a evropským regionalismem, čerpal autor náměty převážně ze současnosti, většinou ze života venkovských komunit či charakterově poznamenaných a výjimečných lidských typů. Neužilův zájem o fabulačně rozvětvená sociální a psychologická dramata jej přiváděl nejen k žánru kroniky (Země v průvanu) a selského románu (Modrý zvon), ale i k románu politickému o záboru Rakouska (Znamení šelmy), pracovnímu z prostředí nemocnice (Především naději) i z kamenolomu (Živý kámen). Druhou linii Neužilovy prozaické tvorby tvoří historické romány, situované do autorova rodného kraje konce 18. a první poloviny 19. století, případně věnované osudům výrazných historických postav z období Velké Moravy a vlády Přemyslovců. Vedle kronikářsky popisných příběhů z doby napoleonských válek, vyprávějících o rodovém prokletí (Plemeno Hamrů), osudové lásce (Prsten) či tragickém údělu vojáka (Raněné pole), psal Neužil i romantizující, motivy vášní a nenávisti prostoupené panoramatické obrazy ze života manželek přemyslovských králů Otakara I. (Trýzeň slávy), Otakara II. (Ohnivá jeseň) a Václava II. (Královna Eliška Rejčka). Obdobně ztvárnil mocenské zápasy v době manželství královny Kunhuty se Závišem z Falkenštejna (Zlomená pečeť). Ilustrativnost svých historických románů poněkud omezil v barvitém vylíčení státotvorných dějů za panování velkomoravského knížete Rostislava (Řezenské ortely) a překonal povahopisným portrétem sv. Vojtěcha, koncipovaným jako podobenství o odpovědnosti jednotlivce vůči vznikajícímu národnímu společenství (Bosý biskup z Libice). Posmrtně vydaná kniha Stříbrné vzpomínání je memoárovým pásmem črt, krajinářských i esejistických reflexí zachycujích autorovy životní osudy a tvůrčí zápasy.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Před nedělí (BB, bibliof. , 1928); Novojičtí knihtiskaři (BB, bibliof. , 1928, pod pseud. Franta Pozořický); Zjevení lásky (BB, bibliof. , 1929, s J. Koudelákem); Světlo z Galileje (BB, bibliof. , 1929); Pět v kruhu (studie, 1932); Dva obrazy srdce (PP, bibliof. , 1933); Země v průvanu (R 1936); Plemeno Hamrů (R 1940); Modrý zvon (R 1941); O krejčím Dadákovi (P pro ml. , 1944); Znamení šelmy (R 1947); Prsten (R 1959); Především naději (R 1963; přeprac. 1980); Mezi námi noc (R 1964); Královna Eliška Rejčka (R 1968; přeprac. 1980); Královský sen (P 1970, ed. časopisu Veronika); Trýzeň slávy (R 1972); Ohnivá jeseň (R 1973); Zlomená pečeť (R 1976); Milostný herbář (R 1976); Živý kámen (R 1978); Raněné pole (R 1981); Řezenské ortely (R 1984; přeprac. 1988); Stíny pod piniemi (R 1986); Bosý biskup z Libice (R 1991); Stříbrné vzpomínání (vzpomínky, 1997).
Příspěvky ve sbornících: Tváří k vesnici (1936); Čtení o Novém Jičíně (1963); Vyškovsko (1965).
Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Neužil František'
Dnes je 13.06.2021
Den 56. výročí úmrtí Buber Martin
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno