Před 42 lety se narodil(a) John Green
Hledej

Životopis : Hrubín František


Básník, dramatik a prozaik intimního života i světonázorového přerodu, průkopník moderní české poezie pro děti, překladatel poezie a příležitostně i esejista. Vyvíjel se od spiritualisticky laděné pokorné poezie milostné a přírodní 30. let k tvorbě ve službě socialistického humanismu.
 
Narodil se 17.9.1910 v Praze. Na počátku první světové války se rodina přestěhovala do vesnice Lešan blízko soutoku Vltavy a Sázavy, odkud pocházela Hrubínova matka. Ze zážitků dětství, prožitého uprostřed ven­kovské přírody a rodinného kruhu, vyvěrala jeho tvůrčí fantazie. V době studia na gymnáziu v Praze (maturita 1932) publikoval ve Studentském časopise, do vysokoškolských let na právnické a filozofické fakultě spadá knižní debut (1933). V r. 1934 studia přerušil a začal pracovat v Městské knihovně pražské. V r. 1945 byl krátký čas zaměstnán na ministerstvu in­formací. Po čase, kdy se věnoval jen tvůrčí práci (1946-63), vstoupil do redakce nakladatelství Československý spisovatel a r. 1960 se stal předsedou jeho Klubu přátel poezie. Od 50. let často pobýval v jižních Čechách (Chlum u Třeboně), jejichž krajina jej básnicky inspirovala už v Mém zpěvu. V r. 1960 byl jmenován zasloužilým a v r. 1966 národním umělcem. Zemřel 1.3.1971 v Českých Budějovicích.
Hrubínovo dílo tvoří samostatný mezigenerační článek v posloupnosti básnické vývojové řady mezi generací vyrostlou z proletářské poezie ne­bo poetismu a mezi básníky začínajícími za války jako skupina 42. Odrá­ží společenské změny odehrávající se v národě a znamená plynulou cestu hledání a nalézání smyslu lidského žití. Hrubín si vytvořil vlastní osobi­tou lyrickou metodiku s výrazovou jasností a bohatou, zpěvnou metaforikou. Narůstající rozpětí talentu mu umožnilo psát lyriku, verše lyricko-epické, básně a říkadla pro děti, pohádky, prózu, dramata, eseje a literár­ní medailony i překládat z francouzštiny, němčiny a ruštiny.
Celé Hrubínovo dílo prostupuje polární nazírání v protikladech život - smrt, láska - zmar, touha - skutečnost, uplývání - okamžik, země - vesmír, osobní úděl - osud lidstva, z nichž lze nejpřesvědčivěji vyčíst básníkův postoj k světu. Již první sbírky Zpíváno z dálky (1933), Krásná po chudobě (1935) a Země po polednách (1937) nesou v sobě vedle ztvárnění jemně odstíněných prožitků milostného okouzlení a chvály životních krás i důvěrný vztah k zemi, přilnutí k přírodě, ke krajině, její řece, cikádám, oblakům, cestám, letním dnům a měsíčným nocím. Právě venkovská krajina poskytovala Hrubínovi útočiště před prázdnotou, úzkostí a nevírou a pomáhala mu překonávat spiritualismus. Na cesty tohoto kraje vstupují stále častěji, zprvu v pojetí jen etickém, chudí, „bludní" a „potulní“, ti kdo „nosí jen šat režný“. Předtucha válečné katastrofy, vyjadřovaná většinou pomocí symbolů a alegorií, dostává vlivem narůstání kritických momentů v dobové atmosféře v Zemi po polednách už zcela jasnou podobu (básně Španělská zem, Barbarský zpěv).
Další fázi Hrubínova vývoje tvoří poezie vznikající během války. Část z ní byla tehdy publikována, a to Včelí plást (1940), Země sudička (1941), Cikády (1943), Poledne (1943) a Mávnutí křídel (1944). Jejím příznačným rysem se stávají pocity ohrožení a úzkosti a vědomí spoluzodpovědnosti za lidské činy. Básnické obrazy chudých a země se konkretizují a objevuje se motiv křídel, rozvíjený v další tvorbě. Sílí přimknutí k pozitivním hodnotám minulosti i přítomnosti, jak je básníkovi představuje domov, rodová tradice, žena, dítě. V této době vzniká také první sbírka pro děti Říkejte si se mnou.
Otevřeně protifašistické verše Hrubín soustředil po válce do sbírek Chléb s ocelí (1945), Řeka Nezapomnění (1946) a Nesmírný krásný život (1947). Jejich jádro tvoří společensky závažné sloky bojovné i bolestné, úzkostné i optimistické. Nejzřetelněji zaznívá pochopení historického dějinného procesu z básnické skladby Jobova noc (1945, přepracované znění 1948), napsané k otevření Burianova divadla D 46 a komponované na dramatickém principu sváru staré a nové země.
Na vzrůstající nebezpečí nové války reagoval Hrubín lyrickoepickou skladbou Hirošima (1948), kterou soudobá kritika obviňovala z pesimismu. Obava z možného zániku naší planety zaznívá nově z Proměny (1957). Nová víra v život a převaha vědomí životního kladu se u Hrubína rodi­la během let vyplněných tvorbou pro děti, v níž básník vycházel z tradic lidové slovesnosti a za jejíž základní formu si zvolil rýmově i rytmicky výrazné říkadlo v knížkách Říkejte si se mnou (1943), Zvířátka a Petrovští (1947), Říkejte si abecedu (1948), Modré nebe (1948), Nesu nesu kvítí (1951), Hrajte si s námi (1953), Mánesův orloj (1953), Pohádka o Květušce a její zahrádce (1955) aj. Verše pro děti, podmanivě využívající dětské fantazie a hravosti, psal Hrubín až do konce života.
Z citově vroucího a tvarově čistého Mého zpěvu (1956) zaznívají ozvuky marnivě odvážných dnů mladosti a úcta k mrtvým přátelům básníkům. Dialektika plynutí a trvání vy­krystalizovala v působivý tvar závěrečným Zpěvem lásky a života.
Na Můj zpěv navazuje sbírka Až do konce lásky (1961). Lyrickoepický vrchol Hrubínovy básnické tvorby představuje Romance pro křídlovku (1962). Míšení časových rovin představuje také základní osu vánoční baladic­ké skladby Lešanské jesličky (1970), v níž je příběh Marie a Josefa, nesou­cích od křtu dítě, zasazen do Čech, a již prostupují autorovy vzpomínky i biblické citáty. Ještě předtím vyšly tři elegické zpěvy Svit hvězdy umřelé (1967), napsané v r. 1949 ke smrti Františka Halase, a básnické sny a vzpomínky na rodiče a sestru, nazvané Černá denice (1969).
Hrubínovo básnické dílo doplňují práce prozaické. Autobiografický charakter má vzpomínková próza U stolu (1958). Próza přijímá z Hrubínovy básnické tvorby obsažnou metaforu, úsporný výraz, melodický jazyk a schopnost pracovat s kontrastními jevy a s prostupo­váním motivů.
V další lyrické próze Zlatá reneta (1964) pokouší se úředník pražské knihovny vyrovnat s depresemi a stárnutím a uniknout z osamělosti ná­vratem do míst svého dětství a mladosti. Hledání nového startu však od počátku ztroskotává. V základním motivu návratu se skrývá živě procítě­né napětí současnosti s jejími paradoxy, snaha znovu si ujasnit postavení jedince a jeho vnitřní proměny v měnícím se světě.
Podivuhodné nadšení z poezie a pro poezii vyzařuje ze vzpomínek na gymnazijní roky na předělu 20. a 30. let, uložených v knize Lásky (1967), jež zároveň osvětlují genealogii Hrubínovy básnické tvorby a logicky se začleňují do jeho celého díla. Také v esejích a publicistice, shrnutých do svazků Buďme všichni básníky (1966) a Drahokam domova (1916) se zamýšlí především nad smyslem umění a poezie v lidském životě.
Hrubín také podnětně zasáhl do vývoje českého dramatu, např. Srpnová ne­děle (1958).
Hra z venkovského prostředí Křišťálová noc (1961), která nedosáhla dramatické výše debutu, opět analyzuje dožívání starých životních posto­jů. Slaví je do ostrého světla proto, aby od nich očistila budoucnost; tu představuje dosud nenarozené dítě. Konflikt kolem něho umožňuje udr­žet v pozadí řetězení psychologických detailů a zdůraznit dramatickou akci. Nenarozené dítě, symbolizující naději a budoucnost českého náro­da, se také stalo centrem třetího Hrubínova dramatu, pro jehož námět sáhl autor do historie, Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách (1969, prem. 1968). Hrubín ještě dra­maticky zpracoval francouzskou pohádkovou látku Kráska a zvíře (1972, prem. 1970).
Přínosná je Hrubínova činnost překladatelská, v niž se projevil jako citlivý interpret při přebásnění poezie P. Verlaina, J.A. Rimbauda, R. Ponchona, J. Préverta a dalších básníků francouzských (mj. osobitá antologie Láhev v řece, 1948), staročínských (souborně až ve svazku Nefritová flét­na, 1978) i jiných; překládal Heina (Toť starý pohádkový les, 1955) i Kolcova (Písně, 1952). Do šestisvazkového Básnického díla Františka Hrubína (1967-1977) byla jako jediný svazek překladů zařazena Hrubínova „setkání s francouzskou poezií“ (Torzo noci, 1967). Hrubín překládal a někdy také parafrázoval dramata počínaje dramatickou baladou Lilofee Manfreda Hausmanna (1942) a Kálidásovým Ztraceným prstenem (1944); z Vojnovice přetlumočil Smrt matky Jugovičů (1948). Posmrtně vyšel ne­dokončený překlad Rostandova Cyrana z Bergeraku (1971).
Hrubínova poezie je dostupná také ve výborech Verše 1942-1948 (1956), Oblohy (1960), Přilby a šeříky (1960), Hodina zamilovaných (1963), Za hvězdné noci (1981). Romance pro křídlovku, Srpnová neděle a Zlatá reneta posloužily jako předlohy pro filmové zpracování.
Vytvořil: Mady
Upravil: Mady
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Hrubín František'





Dnes je 24.08.2019
Před 68 lety se narodil(a) Card Orson Scott



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt