Před 77 lety se narodil(a) Wernisch Ivan
Hledej

Životopis : Dietl Jaroslav


Dramatik, tvůrce mnohadílných seriálů, her, adaptaci (jiných televizních pořadů, ryze zábavného i náročnějšího rázu, filmový a televizní scénárista, autor divadelních her, filmový a televizní dramaturg, vysokoškolský pedagog.
 
Narodil se 2.5.1929 v jugoslávském Záhřebě, brzy po svém narození se s rodiči vrátil do Československa. V letech 1940-44 studoval v Brně na reálném gymnáziu, studium však nedokončil a přešel na textilní průmyslovou školu, kterou absolvoval v r. 1949. Po maturitě byl rok po­sluchačem brněnské filozofické fakulty, později působil jako vychovatel učňovského dorostu v Brně. Odtud přešel do Prahy, kde pracoval na mi­nisterstvu sociální péče. V letech 1950-55 byl posluchačem dramaturgie na filmové fakultě Akademie múzických umění. Už během studia se stal dramaturgem Československé televize (1953-62). Z ní přešel do Československého státního filmu ve funkci dramaturga a scenáristy a pak byl spisovatelem z povolání. Počátky jeho publikační činnosti spadají do let vysokoškolských studií, kdy otiskoval (zejména v deníku Mladá fronta a v Dikobrazu) povídky, scénky, satirické skeče a písňové texty. V r. 1984 byl prohlášen zasloužilým umělcem. Zemřel 29.6.1985 v Praze.
Jako divadelní dramatik získal si velký divácký ohlas už svou jevištní prvotinou Nepokojné hody svaté Kateřiny (1959). Rozmarný příběh z družstevní vesnice byl založen převážně na komice situační, což je rys vy­značující takřka celou pozdější Dietlovou veseloherní tvorbu.
Mravoučná komedie Pohleďte, pokušení! (1960) navázala na úspěch au­torovy prvotiny. Byl to však teprve první krok od kratochvilného humori­sty ke skutečnému komediografovi, stejně jako v trojici dalších her, uve­dených krátce za sebou: Čtyři z velkoměsta (1960), Byli jednou dva (1960), Senohrabské grácie (1961).
Úspěch televizního osmnáctidílného seriálu Tři chlapi v chalupě o třech generacích Potůčků (1961-63) přiměl Dietla k tomu, aby se vedle filmo­vého zpracování pokusil i o verzi jevištní (1963).
Dokladem autorovy vzrůstající společenské angažovanosti i jeho tíhnutí k satirické komedii velkého stylu je \"ministerská komedie\", známá z jevištní verze jako Nehoda  (1964), z filmové jako Hrdina má strach (1966). Po problematickém výsledku dalšího titulu Slečnu pro  Jeho excelenci  soudruzi! (1964) se Dietl věnoval převážně tvorbě televizní. Řada televizních her, které dosud napsal (Byt pod mrakem, Etuda pro kontrabas, Ba­ron Kaplan,  Příběh starý deset let,  Martinec a ti druzí, Příběh středního útočníka, Deska  z Tantalu, Slečna  ze spořitelny. První žena království  aj.) i televizní dramatizace a adaptace cizích předloh (Řezáče, Šejnina, Šolochova, Dumase, T. Manna, Mauroise, F. Gela aj.) ho dovolují  charakterizovat jako jednoho z našich nejplodnějších dramatiků.
Dietlův návrat na divadelní scénu nevyzněl zpočátku příliš slibně: komedie Muž na talíři (1973, později přepracovaná na televizní hru s názvem Martinec a ti druzí, 1979) je letmo nahozená hříčka. Mnohem zdařilejší byla Šance (1977), napsaná jako příležitost pro dva herecky rozdílné typy. 
Námět a scénář k filmu Cesta hlubokým lesem (1964) byl nejen prvním z autorových realizovaných filmových příběhů, ale také první prací v tzv. vážném dramatickém žánru. Námět a scénář k filmu Einstein kontra Babinský (1964) byl původně napsán ve filmové podobě, pak přepracován na divadelní hru (Byli jednou dva), až se konečně v nové verzi dočkal filmové realizace. Zřetele ryze zábavné sledovala další filmová komedie Ženu ani květinou neuhodíš (1966). K cílům velkorysejším zamířil opět filmový příběh Pět mužů a jedno srdce (1971). Film Tajemství velkého vypravěče (1972) vznikl na základě zkušeností, které Dietl získal při televizní úpravě románového životopisu Alexandra Dumase staršího od A. Mauroise. Tři chlapi na cestách (1973) navázali na úspěch dřívějšího tele­vizního seriálu i filmu. Po Nejlepší ženské mého života (1968) napsal ná­mět a scénář k několika dalším veseloherním filmům ze současnosti: Causa králík (1980), Tchán (1980), Křtiny (1981).
Počínaje Třemi chlapy v chalupě, napsanými ještě ve spolupráci s J. Hubačem a J. Barchánkem, začal se Dietl soustřeďovat k televiznímu seriálu o šestí až osmnácti dílech, přičemž jednotlivé díly mívaly obvykle hodinový rozsah. V průběhu 60. a 70. let napsal takových seriálů víc než deset i řadu menších, dvou, tří až pětidílných. Kromě toho se autorsky podílel i na pořadech Bakaláři vědy manželské (od r. 1976), psaných na ná­měty televizních diváků.
Dietlovou ctižádostí bylo postihnout životní realitu naši socialistické společnosti a prezentovat ji v dějově poutavé a emotivně působivé podobě. Nejprve to byly tzv. rodinné seriály: po Třech chlapech v chalupě včetně Tří chlapů po roce (1964) následovala Eliška a její rod (1965-66) a po ní Píseň pro Rudolfa III. (1967-68) se záměrem zvýšit jeho atraktiv-nost využitím písniček v podání populárních zpěváků. S širokým využitím hudby, tentokrát hlavně dechové, počítal i seriál Dispečer a kapela (1972).
Rodinné seriály považoval Dietl zpočátku za nejsugestivnější progra­mový typ v televizi. Zůstal jim věrný, jak o tom svědčí Nejmladši z rodu Hamrů (1975, knižně jako román 1980), pojatý jako oslava socialistické cesty naší vesnice; Muž na radnici (1976), věnovaný práci národních výborů a jeho obětavých řadových pracovníků;  Žena za pultem (1977), seriál situovaný do jednoho z pražských obchodních středisek a rozvíjející varianty lásky naplněné i nenaplněné; Nemocnice na kraji města (1978, po­kračováni 1981, zabývající se obětavou prací lékařů, schopných obětovat svému povolání i soukromý život), Plechová kavalerie (1979) o práci a svízelích kombajnérů i ostatních zaměstnanců státních traktorových stanic;
Inženýrská odysea (1980) o kapitánech československého průmyslu; Okres na severu (1981) o náročné práci stranického funkcionáře, který si uvědomuje odpovědnost v politickém řízení svěřeného úseku.
Většina Dietlových televizních seriálů vznikla z úsilí postupně zmapovat rozhodující oblasti současného života v procesu jeho socialistických proměn. Dietl v nich většinou prokázal schopnost i spoluvytvářet novou společenskou mravní normu a autoritu, nejzřetelněji v postavách Hamra, předsedy Bavora a primáře Sovy. Tyto postavy (také zásluhou hereckých představitelů) vstoupily do celonárodního povědomí.
Po stránce kompoziční a technické usiloval Dietl skoro pokaždé, aby jeho seriál byl nabitý dějem, zápletkami, někdy i dost napínavými. Pro­blematickým rysem Dietlových seriálů je však hloubka autorského zábě­ru do životní reality. Objevené konflitky a nadhozené problémy jsou ve většině seriálů vedeny jakoby do ztracena, bez patrnější snahy rozvinout je až k mezní situaci, a tušená dramatická perspektiva, jež by vyplynula z hlubší analýzy životního materiálu, je sváděna do osvědčených televiz­ních stereotypů a fabulačních klišé.
Vytvořil: Mady
Upravil: Mady
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Dietl Jaroslav'





Dnes je 18.06.2019
Den 62. výročí úmrtí Tilschová Anna Maria



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt