Před 55 lety se narodil(a) Janouchová Kateřina
Hledej

Životopis : Traven Bruno

Věnujme pár řádek Bruno Travenovi, jemuž se po celý život dařilo pobývat v sladkém tajemnu a sledovat s úsměvem (zpočátku snad i s obavami), jak se mu zvědavci snaží dostat na kobylku. Roku 1926 vyšla v nakladatelství Buechergilde Guttenberg kniha Loď mrtvých od neznámého autora, který si písemně vyhradil u nakladatele, že se ho nebude ptát po jeho totožnosti. Představil se jako Bruno Traven a jako adresu oznámil číslo poštovní schránky v mexickém přístavu Tampico. Příhody námořníka, který ztratil své doklady, stal se vyhnancem a podnikl pekelnou jízdu na lodi vezoucí bezcenný, ale vysoko pojištěný náklad, připomínal Jacka Londona. Kniha měla senzační úspěch, sedm miliónů výtisků v několika jazycích, sláva, úžas, závist. Čtenáři, kritici a literární detektivové se ptali: Kdo je Traven? Odpověděl stručně: Moje minulost se týká jen mne, chci si ji nechat pro sebe. Tím je vydráždil víc, než kdyby se přiznal k vraždě. Vyrazili po jeho stopách. Noviny vypisovaly cenu za zjištění jeho skutečného jména a pobytu tajemného Travena, byl angažován detektiv, který objevil vraha Trockého, a jak se Travenovi knihy množily, množily se i zaručené zprávy: Traven je ruský kníže, černoch, mexický prezident, desetiletý chlapec, Dán, Maďar, sám Jack London, sám překladatel Travena Basil Creighton. Žije ve Švýcarsku, v Mexiku, v Hamburku, nežije, spáchal sebevraždu, žije a pluje po světovým mořích, nikdy neopustil svou jachtu, druhý kapitán Nemo. Nesmysl – je nemanželským synem posledního německého císaře Viléma Druhého.
 
Honička na Travena se stala módou která vzrušovala světovou šeptající galerii, a Traven mlčel a psal a psal – Česači bavlny, Poklad ze Sierra Madre, Most v džungli, V říši mahagonu, Bílá růže, Vzpoura pověšenců, Generál přichází z džungle ...
Traven je můj pohřešovaný manžel August Bibeljé, - vykřikla jednoho dne paní Hedwiga Meierová a doložila výkřik tvrzením: - Nikdo jiný nemohl prožít příběhy, které mi August vyprávěl dávno předtím, než vyšla kniha pana Travena.
Stopa byla natolik závažná, že ji ověřovali seriózní historici. Zjistili, že August Wilhelm Ludwig Bibeljé z Grabawa v Meklenbursku, celník, topič na parníku, oženil se s paní Hedwigou, odplul do Brazílie, objevil se v Antverpách a padl na Silvestra roku 1937 u Teluenu v bojích proti Francovi. Spolubojovníku de Droogemu svěřil Bibeljé, že ten příběh s lodí mrtvých zažil on sám a vyprávěl ho Travenovi, stejně jako další příběhy ze svého života.
Což nic nedokázalo, neboť Traven psal dál, i po Bibeljého smrti. Psal a zanechával další stopy. Jednu, už od dvacátých let, sledují dva němečtí publicisté Muesam a Graf. Zaujala je základní myšlenka Travenových spisů: člověk je víc než stát. Na stejném ideovém fundamentu založil a vydával v posledních letech první světové války svůj časopis Der Ziegelbrenner jakýsi Ret Marut, známý též jako Richard Mauerhut nebo Fred Marhut. Anarchsociál, který se nebál zaútočit na císaře, stal se v devatenáctémm roce náměstkem komisaře sověty v Bavorské republice rad. Když revoluce byla potlačena, uprchl do Vídně, aby se zanedlouho objevil v Berlíně. Roku 1923 odplul do Ameriky, kde stopa mizí.
Oprášil ji v šedesátých letech reportér Sternu G. Heidemann a vydal se po ní. Zjistil, že Ret Marut vstoupil na scénu - a to doslova, jako herec z profese - roku 1912 v Düsseldorfu. V úředních dokladech je zaznamenáno rodiště San Francisco, rok narození 1882, státní občanství anglické, poslední bydliště Gdaňsk. Když vypukla první světová válka, stal se z Angličana neutrální Američan Fred Marhut. Vydával časopis, utíkal před tribunálem, přijel do Berlína s přítelkyní I. Mermetovou a prodával v Tiergartenu plyšové medvídky. Člen KS Německa Wollenberg si vzpomene, že někdy počátkem dvacátých let opustil Marut Berlín a poslal soudruhům pohlednici z Rotterdamu: Za několik hodin vstoupím na loď. Tím přestanu pro Evropu existovat.
Jako Marut. Nikoliv jako Traven. Pátrači se správně rozhodli hledat Travena v Travenovi:
Přiznání jednoho z Travenových hrdinů provokuje pátrače k otázkám:
Kdo  musel odložit jméno a vyhledat jiné; kdo mluví jménem utlačovaných česačů bavlny; kdo prohlašuje, že člověk je všechno a stát není nic?
A tak se ptají a ptají, až dojdou k Retu Marutovi, který ve třiadvacátém musel opustit Německo a našel útočiště v mexickém státě Chiapas. Literární styl i myšlenky, jakými se nesou útočné články z časopisu Der Ziegelbrenner, jsou nápadně shodné se stylem a myšlenkami autora Lodě mrtvých a Česačů bavlny.
Když roku 1959 natáčela Ufa film Loď mrtvých - stále ještě nebyl Traven identifikován - navštívil Berlín zástupce autora. Provázela ho starší, krásná tmavovláska, která prozradila, že její manžel přijel do Berlína také proto, aby se podrobil oční a ušní operaci. Do hotelové knihy se zapsali jako manželé Torsvanovi. Fotograf, zvěčňující k slávě hotelu společensky významné hosty, byl překvapen odporem starého pána k fotografování. Reportér Heideman překvapen nebyl, fotografii odkoupil a porovnal ji se snímky Travenova cestopisu Země jara. Spokojen nálezem a rozechvěn očekáváním odletěl do Země jara - stát Chiapas. Staří známí ze snímků Travenova cestopisu potvrdili, že "tohle jsou oni, a tohle je pan Torsvan, ten milý Američan, kterého provázeli. " Stopa končila na hlavní poště v Mexico City, u schránky číslo 2701. Pravidelně ji vybírala starší, stále krásná tmavovláska; Heidemann si na ni počkal, ale paní Rosa Elena Lujan de Torsvan ho předešla:

"Kdo jste a co víte o Bruno Travenovi? "
"Traven je Ret Marut, Richard Maurhut, Torsvan a Váš manžel v jedné osobě", odpověděl Heidemann jako na divadle a předložil doličné dokumenty.
"Dobrá", přiznala paní Rosa, "přijďte k nám zítra na večeři. "
 
Heidemannovo vzrušující líčení převzal ze Sternu světový tisk. Traven byl prozrazen, ledacos se objasnilo (už při té večeři), něco muselo zůstat utajené (revanš za večeři). Například nejasné otcovství císaře Viléma a stejně nejasné mateřství norské zpěvačky Heleny. Nebylo by fair zbavit světového autora jedním rázem pracně vydobytého nimbu - což uznal jak Heidemann, tak ostatní pátrači.
 

Vzorný příběh „literární záhady století“ lze vzorně uzavřít citátem z Travena: „Biografie tvůrčího spisovatele je nedůležitá. Nelze-li člověka poznat v jeho díle, je bezcenný buď člověk, nebo to dílo. “           
 
Vytvořil: ota61
Zdroj: Adolf Branald: Báječní muži na okřídlených ořích

'Životopis autora Traven Bruno'





Dnes je 22.02.2019
Před 96 lety se narodil(a) Kleczek Josip



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt