Toman Josef - Životopis

Básník, prozaik, dramatik, autor literatury pro děti
Otec byl slévač, jeho manželkou byla spisovatelka Miroslava Tomanová. V dětství, které prožil v Rožmitále pod Třemšínem, byl postižen vážnou kostní chorobou (její postup 1915 zastavila operace). Po studiích na reálném gymnáziu v Praze na Smíchově (1910–11) a v Rokycanech (1911–15) a na obchodní akademii v Praze (mat. 1918) pracoval krátce jako úředník v Živnobance. 1920–21 byl zaměstnán zprvu na velvyslanectví v Římě a poté u obchodní firmy se sídlem v italském Palermu, což mu umožnilo poznat značnou část Středomoří. Po návratu do Prahy pracoval opět jako úředník. 1923–45 byl tajemníkem a později ředitelem nakladatelství Spolku výtvarných umělců Mánes. V 30. letech se jako funkcionář podílel na činnosti Čs. filmové společnosti vedené Vladislavem Vančurou (1936–37 byl jejím jednatelem) a Klubu moderních nakladatelů Kmen. Od 1945 pracoval na ministerstvu osvěty a informací, zprvu jako přednosta divadelního oddělení, od 1948 jako vedoucí odboru propagace umění. 1953 odešel do invalidního důchodu a od té doby se věnoval výhradně literatuře.
 Publikoval v novinách a časopisech Cesta, Topičův sborník, Literární noviny, Lumír, Lidové noviny, Magazín Družstevní práce, Národní osvobození, Tvorba, U Blok, Právo lidu, Rudé právo, Čteme, Národní práce, Panorama, Divadelní zápisník, Práce, Zemědělské noviny (1956 zde Kde lišky dávají dobrou noc, s Miroslavou Tomanovou), Květen, Svět socialismu, Literární měsíčník aj. Podle jeho námětů byly natočeny filmy Lidé pod horami (1937, r. + sc. Václav Wasserman) a Řeka čaruje (1945, r. + sc. Václav Krška, Jaroslav Beránek). Podle románu Kde lišky dávají dobrou noc vznikla televizní inscenace Kořanův les (1986, sc. + r. Petr Tuček). Do podoby rozhlasových her Toman převedl své prózy Člověk odnikud (1937) a O nesmělém Kryšpínovi a nedočkavé Kateřině (1941). S Miroslavou Tomanovou napsal rozhlasovou hru Zkáza Titaniku (1939).
Toman vstoupil ve 20. letech do literatury jako básník ovlivněný dekadentním kultem krásy a umění (Slavnost léta) a vitalistickým opojením smyslů (Háj, který voní skořicí). V próze a dramatu se pro něj stalo vzorem stylové úsilí jeho přítele V. Vančury. Od nietzscheovsky viděného protikladu génia a lidské prostřednosti (David Hron, Černé slunce) se brzy přiklonil ke koncepci hrdiny jako odpůrce společenských zlořádů a zastánce bezprávných (Člověk odnikud). Sociální inspirace pak už charakterizuje celou Tomanovu tvorbu, vznikající často ve spolupráci s manželkou Miroslavou. Zčásti se uplatňuje v dílech založených na realistické a někdy až naturalistické drobnokresbě (Svět bez oken, Vosí hnízdo), na tradičním žánrovém figurkářství (Zlodějská komedie) nebo na konvencích budovatelského románu 50. let (Kde lišky dávají dobrou noc). Pro Tomana příznačnější jsou však díla, která využívají některých pohádkových postupů a modelací postav či syžetu míří přímo k ideálu plnokrevného, smyslově obsažného života (Řeka čaruje, Lidé pod horami, Žába na prameni). Od okupace tíhl Toman k historickým námětům. V jejich pojetí zprvu zaujímaly výrazné místo jinotaje s národně povzbuzující motivací (Vinice, Lidový král). Jinotajné prvky obsahovala i čtenářsky vděčná románová adaptace známé literární látky s ústřední postavou romantického buřiče a se sytou evokací duchovní atmosféry barokního Španělska (Don Juan). Idealizované plebejství a aktualizace slovanské mytologie v duchu nejedlovské kulturněpolitické koncepce charakterizují románovou i dramatickou verzi Slovanského nebe. Základní rysy autorova směřování – záliba v živelných a vášnivých lidských typech, exotismus, výrazová lyrizace a přímočará sociální aktualizace látky – zůstávají přítomny i ve dvou jeho posledních románech. V obsáhlé, historicky poučené fresce z doby raného římského císařství Po nás potopa je autorovo stabilní téma střetu mezi aristokratickou a plebejskou morálkou provázeno psychologicky prohloubenými portréty císaře Tiberia a filozofa Seneky. Ve fiktivní biografii řeckého filozofa (Sokrates) je hlavní hrdina pojat jako ztělesnění lidské moudrosti a harmonie a zároveň jako předchůdce novodobých představ o sociální rovnosti.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Slavnost léta (BB, DD, PP 1925); Zrání (BB 1926); Háj, který voní skořicí (BB 1927); David Hron (R 1929); Černé slunce (D 1929, prem. 1937 za spoluautorství J. Honzla); Svět bez oken (D 1933, i prem. ); Člověk odnikud (R 1933); O nesmělém Kryšpínovi a nedočkavé Kateřině (1934); Řeka čaruje (rozhlas. hra, 1936); Přítelkyně (D 1936, i prem. , s M. Tomanovou); Žába na prameni (D 1938, i prem. , s M. Tomanovou); Vosí hnízdo (R 1938; přeprac. s tit. Dům z karet, 1956); Lidé pod horami (R 1940; přeprac. 1958; původně film. námět); Vinice (D 1941; po zákazu 1941 pouze tři ochotnická představení; přeprac. 1946, i prem. , s M. Tomanovou); Don Juan (R 1944); Verše ze zákopů (BB, 1946); Slovanské nebe (R 1948; úpr. pro ml. 1962); Slovanské nebe (D 1949, prem. 1948, podle stejnojm. románu); Lidový král (D 1951; prem. původní cenzurované verze 1938, prem. tištěné verze 1951, s M. Tomanovou); Táborový oheň (P pro ml. , 1953; přeprac. 1959, s M. Tomanovou); Dům z karet (R 1956, přeprac. románu Vosí hnízdo); Kde lišky dávají dobrou noc (R 1957, s M. Tomanovou); Italská paleta (PP cestopis. , 1962, s M. Tomanovou); Po nás potopa (R 1963); Don Juan (D, rozmnož. , 1967; přeprac. , 1971, podle stejnojm. románu, též dramatizace V. Semráda, rozmnož. , 1957); Sokrates (R 1975; od slovenského vyd. 1979 a českého 1987 uváděna jako spoluautorka M. Tomanová);
scénicky: Zlodějská komedie (1945).
Souborné vydání: Vybrané spisy J. T. (Čs. spisovatel, 1958–62, 5 sv. ).
Příspěvek ve sborníku: Píseň o rodné zemi (1975).
Uspořádal a vydal: Hry lidového jeviště (dramaturgická příručka pro amatérské divadelní soubory, 1954).

Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: www.slovnikceskeliteratury.cz

'Životopis autora Toman Josef'
Dnes je 03.03.2021
Den 15. výročí úmrtí Petrů Eduard
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno