Před 99 lety se narodil(a) Konsalik Heinz G.
Hledej

Hanzlík Josef - Životopis

Básník, autor knih pro děti, překladatel poezie a scenárista, od debutu začátkem 60. let nejzralejší mluvčí generace v raném dětství zraňované a navždy poznamenané válkou; v jeho eticky exponovaných a tvárně bohatě diferencovaných verších se pojí zážitková autenticita se stylizaci často mířící k symbolu.
 
Narodil se 19. 2. 1938 v Neratovicích, studoval na hospodářské škole v Mariánských Lázních a v Karlových Varech. Po maturitě (1957) absol­voval obor psychologie na pražské filozofické fakultě (1957-63); jeho diplomní prací byl Příspěvek k psychologii literatury, pokus o vymezení předmětu studia. Byl redaktorem měsíčníku Plamen (1966-69), a pak přešel do Filmového studia Barrandov, kde pracoval nejprve jako drama­turg a od r. 1975 je scenáristou tvůrčí skupiny filmů pro děti a mládež.
Už před svou první knížkou byl Hanzlík, časopisecky publikující od r. 1957, považován za nejsilnější a nejslibnější talent nového básnického pokolení. Knižní prvotinou Lampa  (1961) se představil jako básník „veli­ce jemné a křehké citlivosti i silného, až mučivě přísného intelektu" (J. Hájek), jako „tragik a baladik" (V. Dostál) svého pokolení. Dobová kritika zároveň ocenila, že jeho obraz války nazírané dětskýma očima, zvlášť zaostřenýma na osudy dětí, je zaměřen proti pesimisticky a smutek „s filozofickým podtextem", z něhož se básník vyznal v klíčové Smutné básni pro Lenku, není rozkladný, ale vyplývá z vážného, odpovědného vztahu k životu. Už debut, třebaže se stopami básnických vlivů, zejména poezie Edgara Lee Masterse, ukázal neobvyklou vynalézavost a jistotu výrazovou, vyspělé umění volného i vázaného verše a smysl pro jejich funkční možnosti; v dikci Lampy se spájela přirozenost hovorové řeči s prostředky sugestivní básnické výstavby (například s anaforou).
Další Hanzlíkova tvůrčí cesta nebyla bez úskalí a problémů. Do některých sbírek se do jisté míry promítalo stanovisko, které autor formuloval počátkem r. 1962 v Literárních novinách (Poezie včerejší, poezie dnešní? ), kde soudil, že „moderní může být pouze , báseň o sobě'". V plod­ném rozporu s touto tezí, s níž polemizoval např. V. Mihálik, inspiroval se básník k titulní básni Bludného kamene (1962) konkrétní historickou událostí z dějin třídních bojů, totiž střelbou do stávkujících cihlářských dělníků v Berehovu 1925 (v mnohem pozdějším Požáru babylónské věže se čte báseň dedikovaná památce zastřelených při mostecké stávce 1932), jinými básněmi rozšířil svůj záběr v této sbírce o město „z oceli vášnivě rudé" i o krajinu „s konvoji ingotů“, ale i o pohádkovou „ulici obzvláštní dětské krásy“. Sbírka Stříbrné oči (1963), ve které básník potkal „hříbátko lásky" i „hříbátko smutku s očima hluboko dovnitř", ve zřejmé polemice s vlnou depoetizace (kterou prosazovala tehdy zejména předcházející ge­nerace tzv. poezie všedního dne) vyjádřila básníkovo humanistické soucítění v obrazech a verších snově neurčitých, fantazijně těkavých, místy stylizovaných secesně. Tvárným protikladem Stříbrných očí se jeví sbírka aforisticky vyhrocovaných, do kratičkých číslovaných úseků členěných básní Země za Paříží (rovněž 1963).
Po reflexivní Zemi za Paříží dospěl básník k životní bilanci a plnosti sbírkou Černý kolotoč (1964).
V době, kdy se básník brání „vyzout z dětských bot", ale života žel při­bývá, vzniká jeho první knížka pro děti Princ a želva (1964). Básník v ní učí děti dívat se pozorně na svět, chovat se taktně, nebát se, účastnit se ži­tí s vervou, vtipem, fantazií. Tři čtvrtiny čísel z Prince a želvy se pak stá­vají po mnoha letech součástí další Hanzlíkovy sbírky veršů pro děti Pimpilim pampam (1981), v niž ještě zesílila schopnost básníkova dorozumět se s dětmi jejich hravou nesentimentální řečí a vnukat jim své pojetí živo­ta. Mezí oběma sbírkami veršů psal Hanzlík pro děti i prózu, v níž ovšem nezapíral, že je básník. Po Sněhové hvězdičce (1966) a Záhadě jezera Ta-nu-Ten (1968) to byla série Princ v Zeleném království (1971), O princi s dře­věným mečem (1972), Princ ve Velké Cintánii (1974), pak Juliánek a skřítek (1976) a Hodný Fridolín a zlá Józa (1979). Přímo pro televizi napsal Han­zlík scénář O Terezce a paní Madam (1977), pro film scénář Deváté srdce (1979), pro rozhlas řadu krátkých pohádek do relace Hajaja a pro diva­dlo překládal pohádkové hry.
Obě sbírky, které Hanzlík vydal ve druhé polovině 60. let minulého století, Úzkost (1966) a Potlesk pro Herodesa (1967), jsou nepřímým obrazem a přímým výrazem nálad a at­mosféry krize, které se básník, vyslovující úzkost, pocity osamění, lítosti a vzdorující nenávisti i závisti a surovosti, ze všech sil brání.
Opravdovost i nesnadnost básníkova zápasu dokládá i Krajina Euforie (1972), zejména její „záznamy" z let 1966-67 a elegie z roků 1967-70.
Ani dlouhá doba, po kterou se básník po Krajině Euforie věnoval hlavně tvorbě pro děti, nepřinesla podstatnější proměnu Hanzlíkovy obraznosti, životní vážnosti, záliby v podobenství a stálé starosti o děti, přesto se však v Požáru babylónské věže (1981) objevily některé významné nové motivy, báseň na revoluci, kdy v podzimní den lidé začali růst „s hlavami vzhůru“, báseň Praha 25. února 1948, kde člověk jménem Gottwald bez metafor „stručně a jasně“ mluví k lidem a kde „člověk vchází do dějin“, ale také například báseň jistoty, že lidé přes všecko, čím jsou ještě ve lži a v nenávisti, „z té tříště střepů /slz/ a bezmocí" na­konec vstanou „čistí". I závěrečná titulní skladba odpovědnosti za hrozící válečnou zkázu končí nadějí, že poselství dětí, písní, lásky a rozumu „přečteme včas".  
Výbor ze své poezie z let 1961-78 si uspořádal básník sám a vydal pod názvem Láska pod mostem (1980); zařadil tam i některé básně z teh­dy ještě nevydaného Požáru babylónské věže.
Na začátku své básnické dráhy Hanzlík překládal z americké poezie, též však Vozněsenského a Jevtušenka. Knižně vydal dva překlady z  jihoslovanských básníků: T. Ujevice (Žíznivý kámen na pramenu 1966) a H. Tahmiščice (Možnost půlnoci 1966). Jako překladatel se podílel na výboru z deseti básníků sovětské Rusi Štafeta času (1978) přetlumočením veršů N. Ušakova. Hojnější než Hanzlíkovy překlady jsou překlady z Hanzlíkovy poezie v zahraničí.
Vytvořil: Mady
Upravil: ota61
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Hanzlík Josef'





Dnes je 28.05.2020
Před 96 lety se narodil(a) Šotola Jiří



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt