Před 104 lety se narodil(a) Fremlin Celia
Hledej

Životopis : Beneš Karel Josef


Prozaik, autor společenských a historických románů pracující metodou psychologického realismu s výraznou mravní tendencí; též autor odborných historických prací, článků o hudbě a filmových scénářů.
 
Pocházel z lékařské rodiny, narodil se 21.2.1896 v Praze. Absolvoval klasické gymnázium v Praze (1915). V první světové válce byl těžce raněn a jako invalida propuštěn z vojenského svazku. Poté se věnoval celé řadě studijních oborů: zajímaly ho přírodní vědy stejně jako filozofie, lékař­ství jako dějiny hudby (doktorát filozofie na biologické téma složil 1921). V letech 1921-38 pracoval jako úředník pražské univerzitní knihovny a pak jako ředitel Státní pedagogické knihovny Komenského v Praze. Kromě toho externě řídil v letech 1934-37 vydavatelskou činnost nakla­datelství Družstevní práce. Od dubna 1939 byl činný v domácím odboji, v prosinci 1941 byl zatčen, odsouzen k sedmi letům káznice a vězněn po­stupně na Pankráci, v Terezíně, Gollnowě, Drážďanech, Ebrachu a Straubingu; na jaře 1945 prodělal pochod smrti. Po válce se stal úřední­kem Státního úřadu plánovacího a byl činný ve filmové dramaturgii. Od r. 1950 žil v Rožmitále pod Třemšínem a pracoval kulturně a politicky na Příbramsku. Zemřel v Rožmitále 27.3.1969. Jeho manželka byla houslo­vá virtuoska Ervína Brokešová (nar. 1900).
První Benešovy práce, povídky Děvče s květinami (1920, pod pseudony­mem Karel Beneš-Jizerský), Kov hovoří (1926), Nesmrtelní se setkávají (1928) a Ozáření lidé (1929), prozrazují různorodé vlivy a jsou projevem experi­mentování fabulačního i charakterotvorného. Plodem Benešova zájmu o hudbu byla jeho spolupráce s pokrokovým německým skladatelem Ervínem Schulhoffem, pro něhož vytvořil jednak „baletní mystérium „Ogelala (1925), jednak libreto k tragikomedii Plameny (1932). K tradičnější poetice nežli ve svých prvních pracích  se Beneš přiklonil v románě Dobrý člověk (1925). Psychologický zájem zvítězil ve dvou ze tří velkých románů Benešova předválečného období, Uloupeném životě (1935) a Kouzelném domě (1939).
Mezi oběma těmito knihami vznikl ještě román Vítězný oblouk (1937), který autor sám později označil jako svou první opravdu závažnou práci. Posledním románem tohoto období byla přepracovaná verze Dobrého člověka, která pod názvem Červená pečeť (1940) znovu - a na širším základě - zachytila vývoj houslové virtuosky. Na začátku války vytvořil Beneš dále jinotajnou Pohádku o zakleté písni, která však v důsledku cenzurního zásahu mohla vyjít až r. 1946.
Zkušenosti z nacistických věznic ovlivnily rozhodujícím způsobem Be­nešovu poválečnou tvorbu. Jejich syrovost odrazila se zpočátku nepřízni­vě v pojetí okupační problematiky, v němž převažuje citové zaujetí nad hlubším chápáním všech souvislostí. Tento nedostatek však s časovým odstupem mizí (Beneš své knihy ostatně stále přepracovával) a podstatný klad zůstává: do centra vypravěčova zájmu vstupují natrvalo postavy vý­razně společensky určené, ať už aktivní bojovníci s násilím, nebo zrádci, kolísavci, paraziti a prospěcháři, a vytvářejí věrohodnou galérii předsta­vitelů naší okupační a těsně pookupační skutečnosti. Po povídkovém diptychu Rudá v černé (1947), kde je z okupace vytěžena povídka Čtyři dny, následoval román Ohnivé písmo (1950).  Poté vydal Beneš námětově poněkud odlišnou knihu pro mládež A přece se dočkal (1952). Velkým úspěchem okupační tematiky v díle K. J. Beneše byl další román, Rodný hlas (1953), promítající dobovou problematiku do komorního rámce rodiny, a novela Past (1955, připojena k novému vydání Rudé v černé). Soubor Hra o život (1958) obsahoval některé starší práce a dvě nové povídky - dokumentárně podloženou Cestu na Východ a příběh židovského sirotka v koncentračním táboře Dítě pro štěstí. Naposled se K. J. Beneš k tomuto tématickému okruhu vrátil v románové novele Setkání v Karlových Varech (1959). Definitivním jeho rozloučením s touto námětovou oblastí je však až posmrtné vydaný román Cesta do neznáma (1973).
Vědomí, že minul čas privátních tragédií zaviněných jedinci ve jménu soukromého štěstí a že romanopisec musí hledat klíč k pochopení své do­by, spolupodmiňuje i druhou linii Benešovy tvorby po r. 1945 - zobraze­ní revoluce r. 1848, tedy doby vzdáleně analogické naší převratné době. Dozrávají v nich do uměleckého tvaru výsledky staršího studia: už r. 1932 uspořádal Beneš edici 1848 v projevech současníku (přepraco­váno jako Rok 1848..., 1948) a r. 1949 připravil spolu s M. V. Kratochví­lem podklady pro film Revoluční rok 1848. K zájmu o fričovskou problematiku přispěla pak i historická fakta načerpaná v Rožmitále. Výsledkem tohoto zájmu je rozsáhlá trilogie Mezi dvěma břehy (1954), Dračí setba (1957) a Útok (1963) i novela pro mládež Studentský hrdina (1956).
Z autora líbivé „salónní" četby, v níž podíl konstrukce o hodně převy­šoval podíl vnitřní pravdivosti, vyvinul se Beneš cílevědomým úsilím v tvůrce dobré lidové četby, stabilizující tradiční hodnoty české prózy, ze­jména její mravní náboj. R. 1966 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
V mládí psával Beneš články o hudbě do českých i cizích časopisů. Uspořádal antologii Poezie za mřížemi (1946), sborník Setba (práce začínajících autorů z Plzeňského kraje, 1955, spolu s B. Polanem), a vydal brožurku Prof. Dr. Vojtěch Čížek, bojovník, učitel a člověk (1946). Jeden menší překlad a redigování časopisu Růst (1947-48) doplňují obraz jeho činnosti. V cizině byl několikrát zfilmován Uloupený život, u nás Kouzelný dům, Past, Rodný hlas, Dračí setba.
Vytvořil: Mady
Upravil: Mady
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Beneš Karel Josef'






Dnes je 20.06.2018
Před 65 lety se narodil(a) Crais Robert



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt