Obsah: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského

Filozofující životopis rozebírá nadčasový myšlenkový odkaz významného evropského humanisty.
Erasmovo myšlenkové pojetí je vedeno touhou po harmonickém sepětí protikladů v duchu humanity. Nizozemský humanista proto odmítá jakýkoli fanatismus a násilné řešení problémů. Fanatické násilí je zcela v rozporu s morálními principy.

Erasmus věří - a většina s ním sdílí ten pocit-, že říšský sněm ve Wormsu, církevní prokletí a císařská klatba nadobro vyřídily Lutherův pokus o reformaci. Co zbývá, je otevřená vzpoura proti státu a církvi, noví albigenští, valdenští nebo husité, kteří budou pravděpodobně stejně krutě vyhubeni, a právě tomuto válečnému řešení chtěl Erasmus zabránit. Jeho snem bylo vtělit evangelické učení jako reformu do církve, takovému cíli by byl rád propůjčil svou podporu. „Setrvá-li Luther v katolické církvi, chci ochotně nastoupit jemu po boku, “ slíbil veřejně. Jediným škubnutím a trhnutím se však násilník navždy odpoutal od Říma. Nyní je po všem. „Lutherova tragédie skončila, ach kéž by se nikdy nebyla objevila na jevišti, “ běduje zklamaný obránce míru. Zhasla jiskra evangelického učení, zapadla hvězda duchovního světa , “actum est de stellula lucis evangelicae. “ Nyní budou o věci Kristově rozhodovat biřici a děla, on sám věak je rozhodnut v každém nadcházejícím konfliktu ustoupit stranou, cítí se příliš slabý pro tak velikou zkoušku. Pokorně přiznává, že nemá v tak nesmírném a odpovědném rozhodování onu konečnou jistotu Boha a sebe sama, jíž se vychloubají ostatní“: Nechť jsou Zwingli a Bucer osvíceni duchem, , Erasmus není než člověk a řeč ducha nevnímá. “ Padesátiletý učenec, který již dávno prohlédl neproniknutelnost božských problémů, se necítí být povolán k tomu, aby v tomto sporu vyslovil hlavní slovo; chce tiše a pokorně sloužit pouze tam, kde vládne věčná jasnost, ve vědě a v umění. A tak prchá z teologie, ze státní politiky a z církevního sporu do své studovny, z hádek do vznešeného ticha knih, zde může být ještě světu užitečný. Zpět tedy do cely, starý muži, a zastři svá okna proti době! Přenech boj ostatním, kteří cítí ve svých srdcích boží hlas, a pracuj na klidnějším úkolu, obhajuj pravdu v čisté oblasti umění a vědy. „Byť si zkažené mravy římského kléru požadovaly mimořádných léčiv, přece mně nebo mám druhům nepřísluší opovážlivost léčit jej. Raději strpím dosavadní stav věcí, než bych vyvolal nový nepokoj, jehož směr se často zvrtne k protichůdnému cíli. Vědomě jsem nebyl nikdy nebudu vůdcem nebo účastníkem jakékoli vzpoury. “
      Erasmus se stahuje z církevního sporu zpět do umění, vědy, ke své vlastní práci. Štěkot a hádky stran se mu hnusí. „Consulo quieti meae, “ jen klid si přeje, posvátné otium umělce. Svět se však spikl proti jeho pokojnému ústraní. Bývají časy, v nichž neutralita je nezývána zločinem, v politicky vzrušených okamžicích žádá svět jasné Pro nebo Proti, luteránství nebo papeženství. Město Lovaň, kde bydlí, mu brání zachovat klid, a zatímco celé reformátorské Německo Erasma kárá, že je příliš vlažným přívržencem Lutherovým, zde ho přísně katolická fakulta osočuje a nazývá šiřitelem „lutheránského moru. “ Studenti, ve všech dobách útočný oddíl každého radikalismu, pořádají proti Erasmovi hlučné demonstrace, převrátí jeho katedru, současně se proti němu brojí z kazatelen v Lovani a papežův legát Aleander musí uplatnit celou svou autoritu, aby potlačil alespoň veřejné spílání svému starému příteli. Avšak odvaha nebyla nikdy Erasmovou vlastností, a tak dá přednost útěku před bojem jako jindy před morem, prchá nyní před nenávistí z města, v němž dlouhá léta pracoval. Starý nomád sbalí spěšně svůj raneček a a vydá se na cesty.
      „Musím dát pozor, abych nebyl roztrhán těmi posedlými Němci dřív, než Německo opustím. “ Vždycky se dostane tento nestranný muž do ohniska nejzavilejších sporů.

Erasmus již nechce bydlet v žádném vysloveně katolickém ani v žádném reformovaném městě, jen neutrální místo je pro něho osudově nejvhodnější. A tak hledá útulek ve věčném útočišti každé nezávislosti, v Švýcarsku. Basilej se nyní stává na mnoho let jeho vyvoleným městem v centru Evropy, tichá a vznešená, s čistými ulicemi a klidnými, nevzrušenými obyvateli, město, které nepodléhá žádnému válkychtivému knížeti, ale má demokratickou svobodu, slibuje nezávislému učenci vytoužený klid. Zde nalezne univerzitu a veleučené přátele, kteří jej znají a ctí, zde nalezne ochotné pomocníky pro své dílo, takové umělce, jako je jeden z Holbeinů, a především tiskaře Frobena, toho velkého mistra svého řemesla, s nímž jej již po léta pojí společná radostná práce. Horliví ctitelé mu připraví pohodlný dům, poprvé zažije ten věčný poutník v tomto svobodném a útulném městě něco takového jako pocit domova…
Vytvořil: ota61
Upravil: janajau
Zdroj: www.mlp.cz
Dnes je 21.06.2024
Před 82 lety se narodil(a) Zinnerová Markéta
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno