• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (5)
• Úryvky (1)

Obsah: Osudy dobrého vojáka Švejka

Švejk hnaný do války se tváří, jako by plnil i nejhloupější rozkazy „až do roztrhání svýho těla", ale už to vyvolává smích a zesměšňuje poměry ve válčícím Rakousko-Uhersku. Když Švejkovi „přinesli vyrozumění, že se má za tý­den dostavit k prohlídce", opatří si k revmatismu invalidní vozík i berle a nechá se paní Müllerovou strkat na vojnu za křiku „Na Bělehrad!" Narůstající zástup kolem se po­chopitelně baví. Švejk má za ušima, ví, kdy dělat hlou­pého. („Já jsem ouřední blb.") Tak se prošvejkuje policej­ním ředitelstvím, komisí soudních lékařů, blázincem - Hašek jako anarchista a bohémský bouřlivák ta prostředí osobně poznal. Jedinečně podán je Švejkův pobyt mezi si­mulanty. Když je týrali, nelamentuje: „Nešetři mne," vy­bízel pochopa, který mu dával klystýr: „Mysli si, že na ta­kových klystýrech stojí Rakousko, a vítězství je naše." A tak ho čeká i vojenská věznice, garnizon, kde se právě svým chováním zalíbí polnímu kurátovi Otto Katzovi, který prohraje nakonec svého sluhu v kartách ve prospěch nadporučíka Lukáše.
Samotný děj nemá klíčový význam. Švejk to nakonec „zavaří" i novému pánu, a tak se posléze, bloudě směrem na západ, ocitne přece jen na východní frontě. Těžiště knihy tvoří stovky veselých historek, pro něž měl Švejk - a ovšem sám Hašek - přímo geniální paměť. Smějeme-li se co chvíli, uvědomíme si vposled, že Haškův humor roste v podstatě ze smutného až tragického podhoubí.
Spisovatel vytvořil celou škálu typů od pasivního Ba­louna přes rváče Vodičku, který si vybíjí zlost na Maďa­rech, až po bystrého jednoročního dobrovolníka Marka, který jde proti rakušáctví programově. A stejně tak i pře­hlídka oficírů - od omezeného horlivce kadeta Bieglera přes směšného záložáka, gymnazijního profesora Duba, který si stoupá na špičky se svým: „Vy mě ještě neznáte! Vy mě ještě poznáte..." jako dřív ve škole. Lukáš je obojetník: „Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět." A tupý    hejtman Ságner je ochoten nechat padnout celé „kumpačky" pro vlastní povýšení.
Švejkovská tradice často pomáhala, občas se nám však plete do cesty i tam, kde je to na škodu.