Před 112 lety se narodil(a) Černoch Otakar
Hledej

Obsah Recenze

Nahá duše Lea Vaniše nese všechny znaky románové prvotiny. Její protagonista Adam, k němuž koncentricky směřují všechny myšlenkové i dějové nitě románu, stává se autorovi jakýmsi lehce zranitelným a neustále zraňovaným médiem, skrze něž podává svou ryze subjektivní výpověď o stavu duše a světa.
Podobně jako postavy na Vanišových obrazech z poslední doby, je Adam člověk, který se ocitl v mezní životní situaci, zmítaný pocity chaosu, neklidu, nejistoty, úzkosti, strachu, vnitřní rozpolcenosti, které na jedné straně vyúsťují v permanentní nespokojenost se stavem věcí, v neustálou konfrontaci se společností, se sebou samým, s omezeným a omezujícím prostorem a časem lidské existence a na druhé straně vyvolávají naléhavou a marnou touhu po osvobození, uklidnění, harmonii. Autor se pokouší proniknout do skrytých hlubin a protikladů lidské psychiky a jejích odchylek od "normy", aby jako tak mnozí před ním s údivem shledal, že "člověk je mechanismus natolik složitý, že se v něm kolikrát ani nevyznáte" (F. M. Dostojevskij: Zápisky z Mrtvého domu). Poukazů (někdy až příliš přímočarých) na ispiraci ruskou literaturou, zejména klasickou, najde ostatně čtenář v textu více. Celkově překvapuje autorovo tíhnutí spíše ke "klasickým" hodnotám. Harmonizujícím prvkem je v románu příroda, kterou Leo Vaniš jako výtvarník dokáže vnímat v bohatosti forem, barev, pachů, zvuků. Zvláštní úloha pak náleží stromům, které jako by se stávaly jakousi spojnicí mezi fyzickým a metafyzickým světem.
 
Příroda je rovněž vstupní branou do krajiny dětství, v níž plasticky ožívají lidé blízcí i zapomenuté postavy a postavičky a úryvky jejich někdy tragikomických osudů, kteří si na rozdíl od pacientů psychiatrické léčebny ve vzpomínkách uchovali svou ucelenost a plnokrevnost přisouzenou jim dětskýma očima. Dominantní postavou je tu zejména otec, jehož lidský i tvůrčí odkaz v sobě Adam neustále přetavuje a jímž poměřuje jevy vnějšího i vnitřního světa.
 
 
Ústředním tématem románu je nikdy a nikde nekončící oscilace Adama mezi pudem sebezáchovné a zároveň sebezničující "emigrace" do vlastní ulity a touhou po osvobozující, ale také sebezničující bezvýhradné otevřenosti světu a lidem. Takto je, zdá se, uchopeno i téma milostné.
 
 
Převažující prvek reflexivní a metoda proudu vědomí se v románu mísí s epickými odbočkami. V některých z nich autor dosahuje poměrně kvalitní fabulační úrovně, zdařilé jsou i některé pokusy o stylizaci dialogu. Umocňují celkovou atmosféru románu, který je slibným vstupen do světa slovesného umění a který si díky svému námětu i způsobu zpracování nepochybně najde své čtenáře.
 
PhDr. Radka Hříbková, CSc.
vedoucí Katedry rusistiky a lingvodidaktiky
Univerzita Karlova v Praze
Vytvořil: solohub
Zdroj: L. Vaniš, Nahá duše, NK Praha





Dnes je 23.10.2019
Den 80. výročí úmrtí Grey Zane



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt