Götz František - Životopis



 
Literární a divadelní kritik, historik a teoretik, který v meziválečném období i po osvobození usiloval o hodnocení domácích literárních i divadelních osobností, směrů a tendencí v evropských souvislostech, objevný dramaturg, dramatik i romanopisec, filmový scenárista.
 
Narodil se 1. 1. 1894 v Kojátkách u Bučovic v rodině hospodářského úředníka, absolvoval reálné gymnázium v Bučovicích (1912) a učitelský kurs v Brně (1913), působil na školách v Habrovanech, Rousínově a v Br­ně (1918), kde se také stal úředníkem zemské školní rady. Již jako učitel publikoval divadelní referáty v Socialistické budoucnosti a stal se zaklá­dajícím členem brněnské Literární skupiny (1921), jejím teoretickým mluvčím (program „etického socialismu"), spoluredigoval Sborník Lite­rární skupiny (1923) i časopis Host (1922-25). Po svém přestěhování do Prahy (1923) pracoval nejdřív jako lektor a od r. 1927 dramaturg Ná­rodního divadla, kam se po letech 1944-47, kdy byl uměleckým ředite­lem Městských divadel pražských, vrátil do funkce šéfa činohry (1947-48), náměstka uměleckého ředitele (1948-50) a poté šéfdramaturga (1960-65). R. 1950 byl jmenován profesorem teorie dramatu a dra­maturgie na divadelní fakultě Akademie múzických umění, od r. 1960 byl profesorem filozofické fakulty Univerzity Karlovy, r. 1969 odešel do dů­chodu, avšak činný zůstal i potom.   Zemřel v Praze 7. 7. 1974.
Působil jako literární referent v Národním osvobození (1924-39 a 1945-48), spoluredigoval časopisy Literární svět (1927-28), Národní a Stavovské divadlo (1926-43, od r. 1930 s titulem Národní divadlo) i sborníky (Nové české divadlo 1930-32, 1932; Národní divadlo ke svému padesátému výročí, 1933) aj. Jako dramaturg pečoval nejen o původní do­mácí repertoár (uváděl například Čapky, Langra, Loma, Mahena, Nezva­la, Šrámka, Vančuru a vybízel básníky ke spolupráci s divadlem), ale i o soudobou tvorbu světovou (včetně některých sovětských her).
Po dramatizacích F. M. Dostojevského (Idiot, 1928; Běsi, 1929; Výros­tek, 1934) i H. de Balzaka (Sestřenice Běta, 1936) napsal a uvedl vlastní „legionářské drama" První rota (1938) i hry Soupeři (1940) a Světelný gejzír (1943) Obdobně jako ve svých románech Padající hvězdy (1932) a Páni našich snů (1942) zde uplatnil především vlastní zkušenosti z divadelního a literárního světa. Pro divadlo upravil i některé překlady, sám překládal (například G. Hauptmann, Kolega Crampton, 1940), po r. 1945 psal i filmové scénáře (Okouzlená, V horách duní), byl autorem vysoko­školských skript z dějin evropského divadla 19. a 20. století a teorie dra­matu, doslovů k překladům i popularizátorských prací.
Řadu svých knižních publikací zahájil Götz už v Brně dvěma záslužnými naučně popularizátorskými pracemi Stručné dějiny literatury české a Novodobá literatura česká ve škole (obě 1920). Podobný charakter měl i Úvod do poezie (1923, rozšířené vydání r. 1933 s titulem Cesta k našim básníkům).
V práci Anarchie v nejmladší české poezii (1922), napsané v době ovlivnění německým ex­presionismem, přikláněl se k evolučnímu a duchovnímu pojetí socialis­mu a v podobném smyslu vykládal soudobé snahy o proletářskou poezii a socializaci umění vůbec. V knize Jasnící se horizont s podtitulem Prů­hledy a podobizny (1926) podal portréty básníků a prozaiků od K. Hla­váčka přes O. Fischera, K. Čapka, J. Wolkera, V. Nezvala, V. Vančuru (i další) až po K. Biebla, avšak od perspektiv proletářské poezie se již od­kláněl (srov. konkrétně stať Likvidace poezie proletářské) a nové zdroje nacházel v civilním aktivismu a obecných idejích humanity. Tato proměna, u Götze i v české soudobé literatuře ne ojedinělá, se odrazila i v jeho průhledu do psychologie doby - Tvář století (1929), kde se proti rozkla­du individua, příznačnému pro soudobou západoevropskou literaturu, pokusil opřít o vyspekulovaný nový idealismus, cestu k nové „konstruk­tivní" tvorbě hledaje v návratu k celistvé osobnosti a nové věcnosti. Z po­dobných hledisek posuzoval i českou literaturu na předělu 20. a 30. let minulého století v knize „vývojových perspektiv nové české poezie" Básnický dnešek (1931), pro niž jsou charakteristické různé vykonstruované souvztažnosti v generačním i historickém třídění. Také v nevelkém přehledu Český román po válce (1936) pracoval s širším srovnávacím pozadím evropské umělecké tvorby a obje­vovalo se zde již jisté vyrovnáni v pohledu a objektivizující tendence. Celkovou situaci v dramatické tvorbě včetně její „krize" z rozmezí 30. a 40. let minulého století i nastínění výhledů se pokusil podat v pracích Zrada dramatiků (1931) a Boj o česky divadelní sloh (1934), což byl příležitostný tisk k 50. výročí Národního divadla. Později shrnul celý meziválečný vývoj litera­tury, jak se mu jevil bezprostředně po druhé světové válce, do knihy Na předělu s podtitulem Krize světa v zrcadle literatury a dnešní vývojové perspektivy (1946). Ve 30. letech minulého století byl záslužný Götzův důrazný postoj proti fašismu, jak se projevil například v práci Osudná česká otázka (1934), pojímající ovšem demokratismus masarykovsky. Postupné tlume­ní předčasných generalizací v oblasti literární historie se poměrně nej­kladněji projevilo v monografii František Xaver Šalda (1937), k jehož žá­kům Götz patřil (Šalda s nim však nejednou polemizoval).
V r. 1948 vydal práci Jaroslav Kvapil a na sklonku života napsal vedle literárně-historické monografie Václav Řezáč (1951) i publikace věnované osobnostem našeho divadelnictví Zdeněk Štěpánek (1962) a Vlasta Fabiánová (1963).
Götzovu osobnost vyznačovala velká šíře zájmů vědeckých i umělec­kých (ne vždy zcela ústrojně spojených), velká kritická aktivita, přehled o aktuálním dění s cílem neustálé konfrontace domácí a cizí tvorby; lec­kdy eklektické přejímání různých filozoficko-estetických koncepcí však oslabovalo průkaznost a platnost jeho vlastních podnětů, syntéz a zobec­ňujících závěrů.
Vytvořil: Mady
Upravil: pan.Kchiu
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Götz František'
Dnes je 17.08.2022
Před 269 lety se narodil(a) Dobrovský Josef
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno